V rámci projektu MAP II. ORP Veselí nad Moravou - Ostrožsko - Kunovice jsme s řediteli putovali za inspirací a poznáním.
Naše cesta po základních školách ve Slovinsku začala ve středu 2. 10. 2019 v brzkých ranních hodinách odjezdem z Veselí nad Moravou. Po příjezdu do Celje, třetího největšího města ve Slovinsku, jsme navštívili Stari Grad, také zvaný Horní hrad, tyčící se nad městem. Bohužel naši prohlídku narušil vydatný déšť, takže jsme jej přečkali v Kavárně Veronika. Ta nese jméno podle dívky, jež si tajně vzala místního příslušníka panovnického rodu Fridricha II. Celjského. Posléze byla utopena a Fridrich sťat. Taková Slovinská love story.
Večer jsme strávili ve Vinařství Šmíd. Společná večeře byla připravena z místních specialit a veškeré pochutiny, chlebem počínaje a uzeninami konče, připravila rodina tohoto vinaře. Zúčastnili se jí i zástupci školy v Ponikvě, jejíž návštěva nás čekala ve čtvrtek.
Po příjezdu do ZŠ Blaža Kocena, nás přivítala její ředitelka Andreja Ocvirk s pěveckým sborem, který ve škole vede. Zástupkyně místní samosprávy nám pověděla více o této oblasti a vyzdvihla, že právě ZŠ Blaža Kocena patří v rámci celého Slovinska k těm nejlepším. O tom jsme se mohli přesvědčit při prohlídce školy, kdy každou ze dvou skupin našich ředitelů, vedla pověřená učitelka. Škola je mimo jiné zapojena do projektu Erasmus+ nebo Inovativna pedagogika 1:1, která propojuje studenty, pedagogy a odborníky zaváděním flexibilních forem učení. Také zde prvním rokem testují úpravu délky a náplně přestávek podle finského vzoru - děti přestávky tráví organizovaně na školních pozemcích ať už na hřištích (ti nejmenší), nebo fotbalem, basketbalem aj. (ti starší).
Po výtečném školním obědě jsme se se školou rozloučili a přesunuli do další zajímavé školy a to ZŠ Hruševec Šentjur. Tato škola je také zapojena do projektu Inovativna pedagogika 1:1 a dále si zakládá na silném využívání moderních technologií. Disponuje učebnou plně vybavenou Apple PC's a asi 40 ks tabletů, které studenti využívají napříč výukou. Jejich dostupnost zajišťuje vždy učitel a je pouze na něm, jakým způsobem jej ve výuce použije. Výbornou ilustraci své práce připravila učitelka výtvarné výchovy Nastja Škrabl. Tablety využívá jako nástroj pro 3D modelování, úpravu fotografií v duchu pop-artu či jiného uměleckého směru. Další z učitelek, Urška Godler nám ukázala, že aplikace díky těmto technologiím využívají hlavně při výuce cizích jazyků.
Tato studijní cesta měla také pomoci jednotlivým ředitelům ke vzájemnému poznání a prohloubení spolupráce. Proto jsme taky po návratu z Hruševce zašli do města na společnou večeři. Kromě jiného ředitelé probírali své postřehy a poznatky z jednotlivých škol a nevyhnuli se srovnávání. Školství ve Slovinsku a v ČR jsou v zásadě velmi podobné. Jednou z odlišností je např. přítomnost učitelky z mateřské školy v 1. třídě (v učebně jsou ve většině hodin přítomny vždy dvě učitelky), kdy mají pozitivní zkušenosti při přechodu z předškolního do školního vzdělávání.
Také zájmových kroužků, na které je tu ve všech školách kladen velký důraz, bylo velké množství a každý si tak mohl najít, co je mu blízké a v čem chce vynikat. Pohybové aktivy jsou celkově nezbytné a přínosné, jelikož se děti o přestávkách proběhnou, načerpají energii a mohou pokračovat v soustředění se na výuku.
V pátek jsme vyrazili do Lublaně, kde nás přivítala ředitelka Dobrila Lazović v ZŠ Riharda Jakopiča, což byl přední slovinský impresionistický malíř. Jakožto škola v hlavním městě se potýká s velkým množstvím přihlášených dětí i z větší dálky, protože jejich rodiče dojíždí do Lublaně za prací. Z tohoto důvodu zde mají sice 29 tříd, ale jen 26 učeben a tvorba harmonogramu obsazenosti je tak logistický oříšek. Nicméně i v této škole na nás byli velmi dobře připraveni a po prohlídce různých vyučovacích hodin nám žáci předvedli několik pěveckých a tanečních představení.
Paní ředitelka je prokládala jak informacemi o své škole, tak i o Lublani samotné. Bylo vidět, že ve svém hlavním městě žijí rádi. A není divu. Jakmile jsme se rozloučili, zamířili jsme do centra. Tam jsme lanovkou vyjeli na Lublaňský hrad a z jeho věže si prohlédli celé město jako na dlani. Průvodce nám ukázal nejznámější a právem obdivované dominanty města ať už ve stylu baroka nebo vídeňské secese. Při zpáteční cestě jsme měli možnost si také prohlédnout Městský park Tivoli, který byl renovován slovinským architektem Jožem Plečnikem.
V sobotu jsme se na zpáteční cestě ještě zastavili v soutěsce Vintgar. Řeka Radovna tu vyhloubila místy až 100m hluboký kaňon vápencovým podložím, který končí vodopádem Šum (doslova Hlučný vodopád). A nemohli jsme opomenout turisticky velmi exponované jezero ve městečku Bled.
učitelé učí v průměru 22 hodin, ale placeno mají 40 hodin - veškeré kroužky a odpolední aktivity zajišťují i po vyučování
neznají koncept družin a vychovatelek jako v ČR, proto rozšířené zapojení učitelů
v 1. třídě jsou přítomny dvě učitelky, jedna ze základní školy, jedna z mateřské - snadnější adaptace předškoláků
atmosféra a nadšení pramení z odhodlání ředitelů škol, která se přenáší na učitele a pak i na žáky
celkově se klade velký důraz na pohybové aktivity a podporu různých zájmových aktivit
Ohlasy ředitelů byly velmi pozitivní a někteří už při zpáteční cestě promýšleli, jakým způsobem uplatní nové nápady a postřehy ve své škole.
Více fotek najdete ve fotogalerii.
Autor článku a fotek: Bc. Veronika Rýpalová