Medailonky o výsledcích práce ředitelů škol se většinou píší u příležitosti úmrtí. Odchod na mateřskou dovolenou je však také důvodem k tomu bilancovat výsledky desetileté práce tím spíše, že začátky nebyly jednoduché.
Veronika Borýsková učila děti z PAS a věnovala tomu hodně energie a volného času. V té době byla literatura pro děti s autismem nedostatková, zkušenosti kolegů minimální. A tak nezbývalo než po nocích studovat, zjišťovat, volat kolegům, kteří by pomohli s radou jak řešit nepředvídatelné situace, každý den byl jiný. Zvládla to mimo jiné díky zázemí partnera, dnes již manžela a díky jeho podpoře. Chodila domů vyčerpaná, ale dnes na sebe může být pyšná.
Učila dvouleté děti – v jedné třídě jich měla 13 a bez chůvy! Nicméně jak sama říká, díky ředitelování i přetížení se naučila delegovat. Se smíchem dodává, že dnes deleguje i doma.
Jako mladá vplula do kolektivu, což nebylo snadné, aby ji respektovali, navíc učila zaměstnance vážit si sebe a své práce. Zvládla to. Vždy brala pracovní kolektiv jako jeden tým. Dětem také vždy předávala prosociální cítění, lásku k přírodě. Když spočítáme, kolik učila dětí za deset let praxe, je jich pár stovek a rodičů také.
S nadsázkou o sobě říká, že jako ředitelka byla jako „Ferda mravenec – práce všeho druhu“.
Začátky neměla jednoduché. Když vypadly zaměstnankyně (ať z důvodu nemoci nebo z důvodu dovolené či ošetřování člena rodiny) a ředitelka neměla zástup, tak musela dopoledne pomáhat v kuchyni, pak učit a pak „ředitelovat“, čili vyřizovat administrativu nebo také dělat školnici – den měl někdy 16 pracovních hodin a aby školka „fungovala“, jinak, než porušovat zákoník práce to zkrátka nešlo.
Koncepce v oblasti výchovy a vzdělávání je v její mateřské škole naplňována ve všech bodech a na maximální úrovni. Práci s dětmi mladšími tří let zvládá školka na vysoké úrovni.
Od roku 2017 má školka i chůvu, která pomáhá k posílení individuálního přístupu k dětem mladším tří let. Práce to není snadná, protože má školka dvě děti integrované v MŠ, proto se učitelky stále vzdělávají, mimo jiné například zařazují herní dny, které hodnotí velmi kladně nejen učitelky, ale i rodiče.
V roce 2015 školka změnila Školní vzdělávací program, který se jmenuje Mozaika her a tradic.
Na první pohled vás zaujme přístup paní ředitelky, protože plně využívá tzv. prožitkové učení, okolní přírodu a tradice. To je v předškolním věku obzvlášť důležité pro osobnostní rozvoj dětí. Do odpoledního programu školka zařadila také retro hry z mládí, například skákání panáka, který podporuje rozvoj jemné a hrubé motoriky u dětí.
Řídit školku je náročné, ale Veronice Borýskové se podařilo desetičlenný kolektiv zaměstnanců stmelit ve fungující a sehraný tým.
„V mateřské škole jsou na prvním místě děti. Proto je denní řád mateřské školy pružně organizován, ve všech činnostech je přihlíženo k věku dítěte, k jeho individuálním zvláštnostem, biorytmu a náročnosti jednotlivých činností, vycházíme z potřeb a zájmů dětí. Dvouleté děti mají na vše dostatek času a maximálně individuální přístup.“
